Vivisectio mundi (aneb Povídání o věcech obyčejných i nevšedních)

Většinu textu tvoří dialog, tedy forma, kterou si oblíbili staří učenci (Platón, Sokrates, Bruno, Galileo a další). Jde o přátelský, přesto někdy až neúprosný slovní souboj dvou vzdělanců, z nichž jeden se stylizuje do role nerudného pesimisty, druhý, o generaci starší, pak zůstává sám sebou, tedy laskavým optimistou. „Pan profesor se v mých očích hodně blíží ideálu člověka chytrého, moudrého i hodného zároveň. Díky této vzácné konjunkci osobních vlastností disponuje humanismem kromobyčejně zažitým, vyšlechtěným hlubokými životními zkušenostmi - a nejen těmi dobrými. Povídat si s ním pro mě bylo nesmírně povzbuzující," říká o spolupráci s Ctiradem Johnem jeho „zpovědník" František Houdek. Nu, a tito dva lidští antipodi se baví - o učení, vědě, medicíně, kariéře, ale i o lásce, cti, odpovědnosti nebo stáří, a samozřejmě také o společnosti. Své názory ilustrují spoustou příkladů ze života i z literatury.