Umění milovat a nemilovat - Naso Ovidius Publius

Ovidius se svým Umění milovat a nemilovat je tu pro vás, kteří láskou žijete, koříte se jí, slastně stoupáte k jejím vrcholům i riskujete zničující pád. V Ovidiovi najdete muži i ženy zasvěceného průvodce tajemstvím lásky i podnět a inspiraci, kde a jak lásku hledat, jak a čím ji nalezenou živit, jak ji udržet, a když vztah někdy přijde o iluze, jak situaci napravit vše v půvabných verších v rytmu moderního času.
Často nemusíme pro lásku chodit daleko: Nevelím tomu, kdo hledá, / napnout plachty a s větrem plout: / ten, kdo chce najít, má leda / kousíček cesty před sebou. Praktická je rada, abychom vyvolený protějšek pozvali třeba na nějaké představení: Těsně vedle své paní / si sedni (co by ti bránilo?), / svým bokem tiskni se na ni, / co možná tělo na tělo nebo na skleničku: Tam už nejednou mladá víla / mládenci srdce zcizila, / když plamen do ohně vlila / Venuše vínka napilá Je třeba vytrvat a osvědčit se: Vlastnoručně nad ní vzpírej / řádně vypnutý slunečník, / vlastním tělem jí otevírej / cestu v návalu uličním a rozhodně nezapomínat na upravený zevnějšek: Noha ať neplave bezprizorně / ve vyčvachtané obuvi, / z ní jazyk ať netrčí vzdorně / a rzí ať háčky nemluví. Ať také tvoje pohublost svědčí / o trýzni srdce
Ovidius si stále uchovává pověst ničitele mravů, ale když ho dnes čteme, nemusíme to skrývat. Dřív tomu bylo jinak jako nemravnou tuto knihu veřejně spálili nejen ve Florencii (pravda, to bylo v roce 1497, a vlastně to dokazuje, jak musela být oblíbená) a ještě v třicátých letech dvacátého století ji ve více zemích zabavovaly úřady.
Lásce je mnohem víc než dva tisíce let a těmto veršům je přibližně právě tolik. Nic nenasvědčuje, že by láska či verše ji oslavující měly zmizet ze světa.