Je-li podstatou umění redukce, dvojnásobně to platí při sestavování antologií. Zjistil jsem to ve chvíli, když jsem si uvědomil, že ta naše se nebude — podle původního přání vydavatele - jmenovat Dvanáct jako Blokova poema, ba ani v rámci pudu sebezáchovy Třináct do tuctu, a že se ještě i na Čtrnácti ostrých řádně zakrvavím. Jednoduše se do ní nedalo vecpat vše pozoruhodné ze slovenské literatury od Jozefa Ignáce Bajzy řekněme po Moniku Kompaníkovou - pokud se neměla změnit v pověstný dort pejska a kočičky... A pejsko-kočičkových nepoživatelných čítanek jsme zažili nad hlavu; naše školy jimi s elánem otravovaly nevinné duše potenciálních čtenářů a úspěšně tak vyrobily několik generací dokonalých analfabetů.
Zobraziť viac 







