Lidové básně Ozvěny - Wojciech Bonowicz

Auta a chleba
 
Promiň mi zítřejší večer. Budeme si hrát:
já zas budu mít ručičky. Ty budeš mít zase ruce.
Nikdo koho bys nepřepral. Nikdo koho bys nezkrotil
si netroufne do toho míchat. Vítejte ve světě síly!
A tak jak jsem slíbil: nic se nebude psát.
Budou primitivní lidé a primitivní nápady.
Kruhy a obdélníky. Děsný vřískot.
„Budeme si hrát.“ „Tak jo. Mám auta. A chleba.“
 
 
Sváteční odpoledne
 
Znovu vzpomínáme na Osvětim a naše šťastné louky
jak se chodilo na žáby potápky kde kdo bydlel
jak se jmenovali sousedé (Fariaszewští). Na procházkách
jsme trhali šťovík kopretiny rozkládali deku na břehu Soły
a kolem se z domů linul bezpečný kouř. Otec říká:
stále častěji se mi zdá že se vracím do Osvětimi
z Krakova a z různých jiných míst.